Geocaching nás prostě baví
Geocaching Team Rychlá rota

Vliv gravírování na molekulární strukturu větvového suku


Mnoho kačerů se již bezpochyby setkalo se skutečností, že pokud do kešky vloží libovolný počet CWG, po určité době se jejich počet ustálí na nulové hodnotě.

Dalo by se říci, že mizí téměř jako v Bermudském trojúhelníku - tedy beze stopy. Bez zápisů do logbooku, bez poznámek do Found It logů, dokonce jsme zaslechli i znepokojivé příběhy, kdy jeden kačer večer vložil CWG do kešky a další ráno už ho jiný lovec v krabičce hledal marně.

„Jsou to chemické, fyzikální, paranormální či jiné procesy?" říkali jsme si, sami totiž máme s tímto zajímavým fenoménem četné zkušenosti. Během naší geo-kariéry jsme do schránek našich i cizích odsypali několik stovek CWG a to vše bez výraznějšího efektu na diverzitu obsahu. Záhada mizejících dřevíček byla jasná vědecká výzva a tak jsme se tento fenomén rozhodli blíže prozkoumat.



Úvodem jsme prošli všechny dostupné informační zdroje. Dlužno dodat, že příliš času nám to nezabralo. Žádná ucelená studie k tématu totiž neexistuje. Tu a tam je možné nalézt povzdechnutí kačerů nad zmizelým „céwegéčkem", tu a tam je v Owner Maintenance logu náznak podivných změn obsahu kešky, ale to je asi tak vše.

V další fázi jsme se proto zaměřili na jediné hmatatelné vodítko záhady, tedy na samotný materiál používaný pro výrobu CWG - na větvové suky o průměru 35 mm. Pro zvýšení objektivnosti výzkumu jsme od náhodně vybraného distributora truhlářských potřeb zakoupili balení o 250 kusech a po vytřídění suků s neodpovídající povrchovou kvalitou jsme měli k dispozici pracovní vzorek cca 110 koleček.

Následná vizuální kontrola suků pomocí ručního magnifieru model SL 75 nepřinesla žádné nové poznatky. Ani jeden suk z materiálového vzorku nevykazoval žádné abnormality ve struktuře, vůni, chuti či zásadně jiné barvě dřeva. Bylo jasné, že pro zajištění objektivního výzkumu budeme potřebovat více dat.

Nechtěli jsme náš výzkum předčasně medializovat, proto jsme pod záminkou mimořádné deratizace na pracovištích MFF UK v noci ilegálně pronikli do laboratoře dr.Potůčka, kde jsme po usilovné celonoční práci určili stáří materiálu suků pomocí metody rozpadu radioaktivního izotopu draslíku. Nutno říci, že s vynikajícím výsledkem - až na několik suků mladších data měření a vzápětí tedy jako nevyhovující vyřazených z experimentu, pochází dřevo všech suků z jednoho geologického období, konkrétně antropocénu! Tajil se nám dech, vše šlo lépe, než jsme čekali.

Nyní bylo potřeba se vší zodpovědností rozhodnout o dalším postupu vědeckého bádání. Slepých uliček se nabízelo mnoho, k cíli jistě oklikou vedly některé z nich, ale my jsme se chtěli dále vydat tou nejpřímější cestou.

Štěstěna nás neopustila ani v této důležité chvilce - během porady nejužšího jádra vědeckého týmu si jeden z jeho nejmenovaných členů po probdělé noci u izotopového analyzátoru lehce dřímnul, následně předvedl i se židlí kotoul nazad a po dotočení náročného dvojného Lutze narazil do stojanu s odbornou literaturou. V té chvíli se ukázalo, jakou váhu literatura má.

Pád Websterovy encyklopedie o rozsahu cca 1300 stran a váze necelých jedenácti kilogramů z výšky dvou metrů naším talentovaným asistentem notně otřásl. Pro nás, tedy zbytek týmu, ale byl v tu chvíli jeho stav zcela na okraji zájmu. Byli jsme totiž plně zaujati několika zvolna se k zemi snášejícími se listy papíru, které encyklopedie lapená do gravitačního pole Země strhla s sebou. Překročili jsme tělo padlého kolegy, posbírali z něho jednotlivé listy a letmo prolétli obsah pozapomenutého materiálu. Se stále stoupajícím zájmem jsme se začetli do práce amerického ministerstva obrany „The Sublimation Rate of Dry Ice Packaged in Commonly Used Quantities". Se svitem v očích a opocenými čely jsme se na sebe v němém souhlasu podívali: no jistě, že nás to nenapadlo dříve - přeměna pevného skupenství v plynné, to je směr, kterého se musíme držet!

Testovací materiál jsme měli perfektně připraven, kolega badatel byl se zlomeninami několika žeber a s podezřením na otřes mozku hospitalizován v nedaleké nemocnici a my ostatní jsme se bez otálení pustili do práce.

Uběhlo několik perných dní. Pracovali jsme od rozbřesku do tmy, od tmy do rozbřesku, ale bez výsledku. Kombinovali jsme teplotu, vlhkost, velikost schránky, počet suků či intenzitu světla. Žádný posun kupředu. Zkusili jsme potencionální katalyzátory sublimace a přikládali jsme k sukům předměty běžně se vyskytující v keškách jako figurky z vajíček Kinder, ošmatané použité jízdenky či staré navlhlé kalendáříky. Bez úspěchu. Dokonce jsme opustili řízené prostředí naší laboratoře a rozhodli se potvrdit či vyvrátit teorii o možné korelaci sublimace a uložení schránky ve starém shnilém pařezu, opuštěném mraveništi či mokré vykotlané díře v letitém dubu.

Přes veškerou snahu se naše dosavadní výsledky daly shrnout do jednoho slova: nic. Když už jsme se radovali, že se k nám Štěstěna opět přiklonila, protože v jedné testovací sadě došlo k razantnímu snížení počtu dřevíček, odpovědný asistent se po krátkém, leč intenzivním výslechu přiznal, že krabičku při ukládání do opuštěného vraního hnízda rozsypal a několik suků ztratil. Nálada v našem výzkumném týmu byla na nule. Byli jsme vyčerpáni fyzicky, zdeptáni psychicky a přitom jsme se nepohnuli ani o píď.

Uplynulo dalších pár perných dní. Dopíjel jsem v laboratoři tři dny starého turka a v duchu se probíral posledními dny. Někde se musela stát chyba, jinak to přece není možné.. ale kde?

Zamyšleně jsem se probíral naším materiálovým vzorkem. Stejné průměry, stejné tloušťky, stejné barvy. Kolečko jako kolečko... Ale moment - ono vlastně není kolečko jako kolečko! To musí být ono! - plácl jsem se do čela. Po nezbytném ošetření, protože jsem při plácnutí pozapomněl na fakt, že hrnek stále ještě držím v ruce, jsem přítomným členům vědeckého týmu, kteří špatně skrývali obavy o můj psychický stav, svou geniální teorii přednesl:

„Sublimují čisté suky? Ne! Sublimují zpracované suky? Ano!!!
Tento empirický poznatek mě tedy jednoznačně vede k myšlence, že paprsek laserové gravírky má zcela zásadní vliv na molekulární strukturu větvového suku a to je oblast, na kterou musíme náš další výzkum zaměřit!"

Větší úžas a překvapení bych u kolegů nevyvolal ani kdybych v tu chvíli z rychlovarné konvice vyčaroval transgenního králíka. Nejmladší kolegyně vzrušením omdlévala. Hlavní laborant, myšlenkami už v tajemném předivu atomových struktur, se ji pokoušel křísit místo vodou koncentrátem kyseliny listové. Dva asistenti se usedavě rozplakali a jeden v návalu hysterie zvracel do odpadkového koše.

Další směr byl tedy více než jasný - jdeme gravírovat! Kde ale gravírku vzít? Náš skromný rozpočet je téměř vyčerpán, v laboratoři Dr.Potůčka jsme ji ani během další noční deratizační výpravy nenalezli a oslovení výrobci CWG na naši žádost o zapůjčení stroje na blíže nespecifikovanou dobu nereagovali vůbec nebo jen se špatně skrývanou nevrlostí.

Neztrácíme ale naději. Poslali jsme do Bruselu žádost o grant a první reakce komise pro výzkumné aktivity vypadá, že je náš výzkum doslova ohromil. Moc jsem té úřední euroangličtině nerozuměl, ale že prý komisi výzkum zaujal, máme napnout všechny síly a tak dále, a tak dále. Anglicky lépe hovořící kolega Ambrozek dokonce po přečtení zprávy konstatoval, že se na náš výzkum v Bruselu koukají jako na pokus doplout z Evropy do Ameriky přes Ellshworthovo pohoří. Tedy tak nějak, on je Ambrozek strašný huhňa a někdy je mu dost těžko rozumět.

Tak na ty peníze z Bruselu čekáme. Zatím nedorazila ani záloha, ale jsme trpěliví. A než dorazí obálka s šekem, obrážíme aukční servery a skupujeme CWG jak jen můžeme. Jen tak. Pro jistotu...


[ Zpět ]
©2008-2017 Rychlá rota