Norské keškování - část třetí
Po keškování v Lillehameru vyrážíme dále na sever. Tentokrát je v našem hledáčku Národní park Rondane. Úzké, prudké serpentiny nás od jezera Mj?sa vedou stále výš, míjíme farmy posazené v zalesněných svazích a záhy se před námi otevírá náhorní plošina. Jsme ve výšce jednoho tisíce metrů nad mořem, kolem spolu se stromy mizí i poslední typické nízké sruby se zatravněnou střechou a naše výprava zastavuje na parkovišti Spranghaugen na hranici parku.

Národní park Rondane
Vyrážíme k sedm kilometrů vzdálenému jezeru
Rondvatnet. První kilometry cesty se před námi odvíjí nekonečné pláně kolem s horami na pozadí - žádné stromy, žádné keře, jen kameny, lišejníky, zakrslé jalovce, tu a tam borůvčí. Necvičené oko snadno ztratí pojem o měřítku i o vzdálenosti. Fouká čerstvý vítr, teplota nepřesahuje patnáct stupňů.

Cesta na Vinjeronden
Po hodině svižné chůze se v dáli objevují typicky červené stěny horské chaty Rondvassbu, přikrčené pod skalní stěnou na břehu jezera. Mimochodem, ona typická červená barva, kterou je možné vidět na takřka všech staveních v Norsku se kdysi vyráběla z tresčí krve a základ z tresky byl používán i na barvu žlutou – pro její výrobu se používala tresčí žluč.
Nabíráme čerstvé síly vydáváme se dále do hor. Chceme zdolat jeden z deseti dvoutisícových vrcholků Rondane, horu
Vinjeronden. Po několika stech metrech mizí i poslední vegetace a turistická cesta, značená tu a tam cákancem červené barvy na jediném, čeho je zde kromě lišejníků dostatek, tedy kamenech, se neznatelně vine horským údolím.

Výstup horským údolím
Přestože je polovina července, zima je vlezlá a rukavice spolu s hučkou na hlavu přichází vhod.
Kameny, kameny, kameny...
Nevěřil jsem tomu, ale počasí se mění každých pět minut. Jednu chvíli prší, pak se přižene mlha, po čtvrthodince se zvedne a je jasno, za dalších deset minut sněží. Na konci horského údolí, před finálním výstupem, cesta vede skrz sněhové pole.

"Milionář" Petr a ipene před závěrečným výstupem na Vinjeronden
Na vrcholu Vinjeronden, ve výšce 2044 metrů, je viditelnost sotva dvacet metrů, prudký vítr nám rve kapuce a vše je mokré, kluzké. Nezdržujeme se dlouho a sestupujeme zpět do údolí. Jakoby se s námi hora Vinjeronden chtěla rozloučit - v jednu chvíli vystoupí z mlžných oblaků, na pár minut se nám předvede ve své majestátné kráse a zahalí se zpět do mlhavé šedi.
Nejbližší keška,
GC7A07 A walk in the park, je od nás několik kilometrů a už nám na její odlov nezbývá ani čas, ani energie.
Další den míříme do
Trondheimu, města založeného roku 997 králem Olafem Tryggvassonem, který jej zároveň povýšil na své sídelní město. Slávu a vážnost Trondheimu přinesla o třicet let později smrt krále Olafa II v bitvě se vzbouřenými sedláky u Stiklestadu v roce 1030. Olaf II byl již v roce 1035 prohlášen svatým a od 11. století mu byl stavěn chrám, známý jako Nidarský dóm, největší norská středověká stavba.
Chrám je impozantní. Má vznešenost, má majestátní duši a po vstupu do šera katedrály člověk jakoby mimoděk ztiší svůj hlas a zvolní krok.

Nidarský dóm
Máme štěstí – dostáváme se do skupinky čtyřiceti lidí, kteří mají jednou za hodinu privilegium vstoupit do úzkých chodeb a kamenných, točitých schodišť a vystoupat až na ochoz věže dómu. Systém výběru je jednoduchý a účinný zároveň – poblíž vstupních dveří chodby vedoucí do nitra věže je vyrovnáno čtyřicet židlí a kdo v hodinu prohlídky sedí, má právo se prohlídky účastnit. Průvodce i cedulky upozorňují, že prohlídka rozhodně není vhodná pro klaustrofobiky a brzy jim dáváme plně za pravdu. V dlouhých, temných chodbách sotva projde jeden člověk a příkrá schodiště nutí k maximální opatrnosti. Odměnou je krásný výhled z ochozu několik desítek metrů nad hlavami návštěvníků.
Z Trondheimu se přesunujeme zase o několik set kilometrů na sever.
Zastavujeme se v městečku
Mo-I-Rana a náš cíl, souostroví Lofoty, je takřka na dohled, když přichází nepříjemná zpráva – trajekt, který nás měl na ostrovech vylodit, je vyprodán a další volný spoj jede druhý den v noci.
Máme několik hodin než se vymyslí a ověří náhradní "plán B" a čím se nejlépe zabavit? No keškováním, samozřejmě. Opět přichází ke slovu přítel na telefonu, tentokrát zkouším, zda je na příjmu
Pe_Bo. Je, a bez váhání, obratem, po nadiktování našich souřadnic, se ze sluchátka ozval jeho hlas: "..tak nejbližší keška od vás je… asi tak sto šedesát metrů..". A byla tam!
Autor kešky
GC125F9 nMo jí sice dal do vínku obtížnost čtyři hvězdičky a poznámku, že se hledá opravdu špatně, ale to se asi ještě nedoslechl nic o geoinstinktu Ešky – než jsem se stihl "vybočit", držela magnetickou mikrokešku v ruce a sháněla se po tužce na zalogování.
Mezitím nabyl konkrétnějších obrysů i záchranný plán naší výpravy – vypustíme výlet do Švédska a zamíříme ještě výše na sever, než jsme původně předpokládali. Na Lofoty se dostaneme objížďkou přes
Narvik!
Balíme a vyrážíme. O pár desítek kilometrů severněji nás čeká zlatý hřeb dnešního dne - staneme se nefalšovanými polárníky, čeká nás slavnostní překročení magické zeměpisné šířky
66° 33'. Zanedlouho se na obzoru objevuje přízemní restaurace ve tvaru obráceného květu doplněná o prodejnu suvenýrů a hlavně - s mramorovým obeliskem s nápisem POLARSIRKELEN před ní. Za pár okamžiků tak můžeme uronit kroupu se zvoláním:
severní polární kruh je dobyt!
Sice je slovy klasika zima jak v psírně, ale nálada je povznesená a na počasí si nikdo nestěžuje nikdo, možná i díky sektu, který se konečně dostal ke slovu.
Nedaleké návrší je pokryto stovkami z kamene postavených pyramid a v údolíčku pod ním jsou vyskládané z malých kamínků pozdravy. Neleníme a svůj pozdrav příštím generacím skládáme i my. No, příštím generacím.. materiálu je málo a recykluje se kde se dá. :)

Severní polární kruh je dobyt!
Kdo chce, může si ve zdejším obchodě za pár (desítek) norských korun překročení polárního kruhu certifikovat nebo si vybrat z nepřeberného množství suvenýrů od oblečení přes všudypřítomné figurky trolů až po sadu příborů. Na cenu se moc nehledí, kdy se sem také člověk znovu dostane, že, a v obchůdku to velmi dobře vědí. :)
Večer se soukáme do spacáků a poprvé usínáme za polárního dne - ano, konečně jsme na Severu!
Pokračování:
Norské keškování - část prvá
Norské keškování - část druhá
Norské keškování - část čtvrá
Norské keškování - část pátá
[ Zpět ]