Geocaching nás prostě baví
Geocaching Team Rychlá rota

Norské keškování - část pátá

Naším dalším zajímavým cílem je Geirangerfjord. Prohlížíme si fjord z paluby vyhlídkové lodi. Nádherné místo – moře se ostře zařezává do strmých skal, na kterých jsou tu a tam ve výšce několik desítek metrů vidět izolované farmy (chcete-li si na ní pořídit třeba krávu, musíte si patrně tele vynést na hřbetě terénem, který má z keškařského hodnocení čtyři a půl hvězdičky) a do fjordu zvolna připlouvají a zase se s ním loučí velké zaoceánské lodě plné turistů.

Ti ale mají stoprocentní servis – na břeh se dostávají vlastními čluny, hned po vystoupení mají na molu k dispozici palubní bar, následuje takřka povinné foto s lepou vikingskou bojovnicí (přilbice s rohy nesmí chybět, samozřejmě), nástup do autobusu a odjezd na horu Dalsnibba vypínající se nad mořem do výšky 1500 metrů. Klikatá silnička od Geirangerfjordu je známa jako Trolí cesta a řadí se mezi nejznámější v Norsku. Jako jedna z mála nekončí na některém z místních masivů, ale je průjezdná.
Zastavujeme na parkovišti nad serpentinami. Nedaleko Trolí cesty je jeden kilometr vysoká skalní stěna, proslavená milovníky adrenalinu skákajícími s padákem z jejího vrcholku. Mnozí díky nepředvídatelným poryvům větru mezi skálami nejeden zaplatil svůj seskok životem a padák už zde dnes nepatří mezi povolenou výstroj do hor, na každém kroku si ale můžete koupit pohled s parašutistou vrhajícím se do neznáma. Výstup na tuto vyhlídku je časově poněkud náročnější a tak dáváme dohromady skupinku šesti lidí a vyrážíme k několik kilometrů vzdálenému ledovcovému jezeru. Po nenáročném stoupání se po několika stovkách výškových metrů ocitáme v úplně jiném světě – liduprázdné údolí s průzračným ledovcovým, i v červenci napůl zamrzlým jezírkem, nad kterým se vypíná skalní masiv s ledovcem – nádhera! Osobně si v ledově pichlavé vodě jen osvěžuji palec na nohou, ale najdou se v naší výpravě i tací, kteří se v ledové vodě smočí po krk.

Ledová..!

Ledová..!

Po sestupu do základního tábora pokračujeme na horu Dalsnibba. Skutečnost nám opět vyráží dech – od hladiny moře se šplháme serpentinami až do výšky 1500 metrů. Cestou míjíme několik aut, jejichž chladicí systém nevydržel zátěž. Po úzké šotolinové cestě z jedné strany ohraničené několikametrovým srázem a z druhé strany skálou se prohání autobusy a ostré zatáčky jsou plné adrenalinu.
Žádná velká turistika se nekoná – cesta končí na samotném vrcholku hory parkovištěm, na kterém už postává několik autobusů a aut. Pokocháme se a vyrážíme na odlov GC799F Challenge #6 - Geiranger.
Keška je ukrytá několik desítek metrů od hlavního turistického náporu v kamenném moři. Hint "vedle velkého kamene přikrytá menšími" slibuje prima hledání, ale GPS signál je stoprocentní a keška je za pár okamžiků naše. Naposledy si užíváme skvělého výhledu za slunečného dne a vyrážíme do tábořiště.

Found It!

Found It!

Eška na vrcholku Dalsnibby. Za Eškou je vidět Geirangerfjord a ta tečka, to je loď

Eška na vrcholku Dalsnibby
Za Eškou je vidět Geirangerfjord a ta tečka, to je loď

Nový den je opět prosluněný a v dobré náladě se chystáme na tůru pohořím Jotunheimen (česky Domov obrů), naším cílem je pohled na osmnáct kilometrů dlouhé morénové jezero Gjende. Turistická pěšina se občas neznatelně vine v kamenném poli krajinou, kde jedinou vegetací jsou lišejníky a borůvčí. Stále stoupáme a po pár desítkách minut jdeme hřebenovku. V krásném počasí takřka bez jediného mráčku se zdáli ozve rachot hromu – několik desítek kilometrů od nás v jednom z mnoha horských údolí je černo.
Dosahujeme skalní stěny s nádherným výhledem na modré jezero pod námi (bez slov jako nádherné, úžasné, neuvěřitelné se Norsko nedá popsat..).

 ipene nad jezerem Gjende

ipene nad jezerem Gjende

Bouře se k nám stále blíží a ozvěny hromů odrážející se od okolních údolí nevěstí nic dobrého – jsme ve výšce kolem 1500m a čeká nás několikakilometrová cesta zpět po hřebeni. Volíme urychlený taktický ústup, bouře se naštěstí stáčí a vybíjí si poslední energii pár kilometrů před námi.
Pro nás je to jasná výzva – opouštíme turistickou pěšinu a míříme do půl kilometru vzdáleného údolíčka zalogovat kešku GCKAQQ Jotunheimen - Gjendesheim. Cesta k ní není záludná a podle logu zde opět nejsme ani první a patrně ani poslední českou výpravou.

 Před Ešky geoinstinktem se keška neschová

Před Ešky geoinstinktem se keška neschová

Naše cestování se chýlí ke konci, na jeden den se zastavujeme u vodopádu Vettifossen, se svými 275 metry největšího v severní Evropě a pak už nás vítá Oslo.
U Frognerova parku vystupujeme z autobusu, zapínám Colorado a nejbližší keška je… šestnáct metrů od nás! Je to GCMAKQ Hanging from the gates, klasická magnetická mikrona.
Vydáváme se do parku a hned nás zaujímá několik desítek stanů nedaleko, je slyšet muzika – jdeme zjistit, co se děje. Do podkovy seřazeným stanům vévodí pódium s maxiobrazovkou a prostor mezi nimi je zaplněn několika desítkami dalekohledů všech možných velikostí. No jasně, dnes bude zatmění Slunce! Zde v Oslu sice jen cca 40%, ale je přenášen obraz ze Sibiře, kde bude zatmění úplné.
Pokud zrovna nechcete sledovat zatmění na vlastní oči, ve stanech probíhá program od prezentace agentury ESA až po prodej náhrdelníků vybroušených z meteoritů.
Jeden z "hvězdářů" obsluhující teleskopy se s námi při pohledu na naše Colorado připnuté k batohu dává do řeči: Kečeři? Perfektní, já také! a tak dostáváme informace nejen o zatmění Slunce ale i o keškách v okolí. Čas ale plyne rychleji, než je milé, loučíme se a vyrážíme na prohlídku města spojenou s keškováním.
 Eška spolu s norským astronomem-kečerem sledují zatmění Slunce

Eška spolu s norským astronomem-kečerem sledují zatmění Slunce

Ani v Oslu o kešky není nouze a opět na nás z mnoha logů vykukují české nicky. Nechceme kvůli keškování přijít o pohled na fragmenty vikingské lodi, o muzeum voru Kon-Tiky a polární expedice na lodi Fram nedaleko a místní lodní hromadnou dopravou míříme na poloostrov Bygdoy. Kešky jsou samozřejmě i zde - GC10AJW Vikings on the move? nebo GC1AE04 Kon-Tiki - Catch #60. Všechny nezáludné, ale už jsme přeci jen "uťapkaní" a dnešní odlov je tak u konce. Tragická zpráva nás čeká v autobuse – došlo pivo! No, snad už to těch pár dní nějak doklepeme..

Po odjezdu z Norska už nás čeká jen Lübeck, zde se souřadnicemi opět pomáhá přítel na telefonu Pete z p+a+j týmu a po Lübecku už je v plánu jen noční přesun do Prahy.

Před cestou jsme měli lehké obavy – přeci jen, osm tisíc kilometrů v autobuse není málo, spaní ve stanech za polárním kruhem jsme měli také jako premiéru, ale Norsko si budeme pamatovat jako zemi s krásnou, panenskou přírodou, která dokáže překvapit i po mnoha dnech putování po jejích fjordech i horách. Máte-li pocit, že je to daleko nebo je tam zima, hoďte pochybnosti za hlavu a vyražte směr sever – slovy klasika:

"Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vyčerpáním, ale stálo to za to!"



End

End


Pokračování:
Norské keškování - část prvá
Norské keškování - část druhá
Norské keškování - část třetí
Norské keškování - část čtvrtá



[ Zpět ]
©2008-2017 Rychlá rota